I. PRAVIDELNÉ RESPONZE
Pravidelnými responzemi myslíme pravidelně se opakující vzory mezi srovnávanými jazyky. Jsou nezbytným předpokladem prokázání příbuznosti srovnávaných jazyků, ovšem samy o sobě nestačí, neboť je lze nalézt i mezi jazyky nepříbuznými.
1. HLÁSKOVÉ RESPONZE
§1.1. Nejjednodušší jsou responze mezi hláskami. Například /h/ odpovídá v příbuzných slovech /g/:
| (tab. č. 1) |
| # |
|
|
| 1 |
hlava |
głowa |
| 2 |
hora |
góra |
|
| 3 |
hřeben |
grzebień |
| 4 |
dlouhý |
długi |
| 5 |
kohout |
kogut |
| 6 |
noha |
noga |
| 7 |
Bůh |
Bóg |
| 8 |
práh |
próg |
| 9 |
roh |
róg |
§1.2 Mnohdy však může pravidelnost záviset na různých faktorech, například pozici hlásky. /b/ tak odpovídá na počátku slova /b/, ale mezi samohláskami /v/ a jinde /f/.[1]
| (tab. č. 2) |
| # |
|
|
překlad |
| 1 |
Bein |
bone |
kost |
| 2 |
Biene |
bone |
včela |
| 3 |
Buch |
beech |
buk |
| 4 |
haben |
have |
mít |
| 5 |
leben |
live |
žít |
| 6 |
Taube |
dove |
holubice |
| 7 |
Laub |
leaf |
listí/list |
| 8 |
selbst |
self |
sám |
| 9 |
Taub |
deaf |
hluchý |
Běžně jde o závislosti na sousedství hlásek zcela konkrétních, případně patřících do určité podtřídy. Například v následující tabulce vidíme, že / k/ může odpovídat /k/ před tzv. zadními samohláskami, kdežto českému /č/ před tzv. předními samohláskami.[2]
| (tab. č. 3) |
| # |
|
|
| 1 |
kosulỹs |
kašel |
| 2 |
kuőlas |
kůl |
| 3 |
ką́sti |
kousat |
| 4 |
kárve |
kráva |
| 5 |
kerai |
čáry |
| 6 |
kir̃snas |
černý |
| 7 |
kirmis |
červ |
| 8 |
keturi |
čtyři |
Někdy ovlivňuje pravidelné vzory i pozice přízvuku. Takto může /p, t, k/ v některých jazycích jednou odpovídat neznělým frikativám /ɸ, θ, x/, zatímco jindy naopak frikativám znělým /ß, ð, ɣ/.[3]
| (tab. č. 4) |
| # |
jazyk |
negermánské |
jazyk |
|
překlad |
| 1a |
lat. |
cáput |
angs. |
heafod |
hlava |
| 2a |
skt. |
bhrátar |
gót. |
broÞar |
bratr |
| 3a |
ř. |
déka |
gót. |
taíhun |
deset |
| 1b |
skt. |
saptá |
gót. |
sibun |
sedm |
| 2b |
skt. |
pitár |
angs. |
fader |
otec |
| 3b |
ř. |
dekás |
gót. |
tigus |
desítka |
Poznámky
| [1] |
Situace mezi těmito dvěma jazyky ale není tak jednoduchá, jak se může jevit z níže uvedené tabulky, protože je dělí více hláskových změn a delší časové období, než je tomu u češtiny a polštiny. Větší pravidelnosti bychom dosáhli, kdybychom srovnávali starší vývojové etapy obou jazyků. |
| [2] |
Ani zde není situace takto jednoduchá, pravidelnosti budou zřetelnější a častější, použijeme-li pro srovnání starší vývojová stadia obou jazyků – stará čeština, pračeština či praslovanština vykazují více shod s baltskými jazyky, než čeština moderní. |
| [3] |
Jedná se o působení tzv. Vernerova zákona, kdy se raně pragermánské /ɸ, θ, x, xʷ/ v pozici mezi samohláskami před přízvukem mění na /ß, ð, ɣ, ɣʷ/; podobně je ovlivněno i /s/, které se mění na /z/; protože se v pozdější fázi pragermánštiny přízvuk sjednotí na první slabice, jsou pro nás informace o pozici přízvuku z ostatních indoevropských jazyků pro pochopení responze klíčové. |
